VLADOMÍR ČECH
Vladomír Čech je tvor zvláštní . Jako geniální tvůrce má i on svérázný pohled na svět, odchylky ve společenském chování a vyjádření svých pocitů a myšlenek. Ve skutečnosti se jmenuje Vladimír, ale podepisuje se Vladomír, abychom si ho nepletli se známým Vladimírem Čechem „z televize“.
Zdůrazňuje, že se narodil v Duchcově v roce 2000, kde, jak jistě víte, žil svých posledních 13 let a zemřel známý světoběžník a milovník žen G. Casanova, ale ve skutečnosti se v tomto roce začalo nové tvůrčí období mistra pod názvem „Vladomír Čech“. Musím podotknout, že takových období má umělec několik a podle každého má svoje jméno. Tak v období od roku 1988 do roku 1991 se jmenoval Vladimír Čakka a tvořil vizuální poezii a skládal básničky, které maloval na plátno, od roku 1991 do roku 1995 se jmenoval Vladimír Uch a vytvářel dvourozměrné obrazy s trojrozměrnou malbou, v období od roku 1995 do roku 1999 se jmenoval Vladimír Takový a vytvářel zejména portréty klasického stylu a většinu na zakázku (v tomto období se oženil a musel živit rodinu).
V roce 2000, jako se nová hvězda rodí na obloze a jako kvasar vyzařuje silný svit ve formě koule do všech různých směrů, tak i Vladomír jakoby zmoudřel, dostal nakonec filozofickou tečku o kterou se opřel a začal se vyvíjet ve všech do tohoto momentu zrozených směrech své tvorby a v několika nových. Nezačal se rozvíjet lineárně, jako většina umělců, nýbrž objemově, v různých směrech a v různých dimenzích své existence.
V tomto období se zrodil „modrý vítr“ – směr natolik individuální, že ho nemůže nikdo ani napodobit, který měl své pokračování i v porcelánu, ačkoliv mnozí odborníci tvrdili, že to není možné, aby plastická obarvená porcelánová hmota držela na rovné desce. Ovšem Vladomír Čech by nebyl sám sebou, kdyby nevymyslil, jak tuto hmotu na desce udržet. A tak má know-how na plastickou porcelánovou malbu, která je ve světě naprosto jedinečná. Máme v expozici ukázku prvního porcelánového obrazu, na kterém se část malby skutečně při ožehu odlepila, jak to tvrdili experti. Ale další již tuto vadu neměly.
V tomto období se zrodil i zajímavý směr, který umělec jmenuje buďto po-domácí „piškvorky“ neboli „systém kosmické souměrnosti“. Filozofický podklad k tomuto směru, hlavní myšlenka je taková, že každý člověk je součástí kosmického systému a má v něm své místo a svůj úkol, který musí ve svém životě naplnit. Zároveň má člověk právo biblického výběru a může vybrat jiný směr – směr nenaplněnosti svého kosmického poslání, směr ničivé tvorby a to znamená i směr sebezničení, neboť zákon kosmické souměrnosti ho či jeho potomky ze systému bezpodmínečně vyřadí jako vír. A tak se člověk může dívat na svět podle svého výběru z různých úhlů, stejně jako přes hrany křišťálu a tak si vlastně vybírá svůj osud a své místo v systému kosmické souměrnosti. Ve výtvarné formě vyobrazuje umělec tyto myšlenky dělením plátna buďto na kostky nebo křišťálové střepy, jimiž nám dává možnost dívat se skrz ně na svět. V tomto stylu nyní mistr vytváří obří obrazy pro kostel zvěstování Panny Marie v Duchcově, který byl po požáru v roce 1945 téměř zničen a byl pro veřejnost téměř 60 let uzavřen. Umělec spolu s přáteli tento kostel otevřeli pro veřejnost v roce 2005 a vytvářejí tam museum Svaté Rodiny. Na těchto obřích obrazech (6 x 10 m) bude vytvořena životní pouť Marie-matky, která vychovala osobnost kosmického měřítka. Tyto obrazy budou vytvořeny zvláštní technikou, kterou dosud nikdo ve světě nepoužil – silikonem. V naší expozici máte možnost shlédnout první experimenty se silikonem, v jeho sousedství s olejem na plátně.
V období od roku 2000 se vyskytuje další směr, který byl nějakou dobu hitem mezi mládeži blízkým uměním a který měl za úkol vytvářet můstky přátelství mezi lidmi pomocí Duo-obrázku. Ovšem podle počtu přátel, kteří měli být spojeni, se vytvářely i troj-obrázky nebo čtyř-obrázky, několik jich máme v expozici a to i s manifestem.
Další směr, který se zrodil v tomto období a na který nesmíme zapomenout, je směr, který umělec pojmenoval „Černý čtverec rodí světlo“. Jak se tak mistr díval na známý výtvor Maleviče „Černý čtverec“ tak se mu pokaždé víc a více chtělo na něm udělat světelnou čáru a tak to udělal a všiml si při tom, že černý podklad prosvítá skrz tuto barvu a mění jí občas k nepoznání, přitom jí dodává hloubku bez dodatečných vrstev, což cholerickému temperamentu umělce jenom přálo. A tak vznikla celá sbírka klasických i moderních obrazů, která měla jedno společné – černý podklad a přeměnu barev pod jeho vlivem. Abychom byli spravedliví, musíme podotknout, že původní myšlenky a pokusy, zahrát si s černým podkladem, jdou až do roku 1989, kde můžeme tento pokus vidět na obrazu „Rozhovor s Ticiánem“. Od roku 2000 se ovšem tyto myšlenky zformovaly ve výtvarnou filozofii.
Tvůrčí krédo umělce – tvorba v pozitivním směru – také vytváří nadnárodní filozofii nutnosti tvůrčího budování v pozitivním směru a pro vlastní přežití lidstva. A tím se vracíme k hlavní myšlence mistra – k výzvě tvořit v pozitivním směru v každém okamžiku své existence a s těmi jednoduchými prostředky, které máme k dispozici. A to ve všech aspektech svého života – ne jenom ve výtvarné sféře.
A jelikož mistr je především výtvarný umělec (i když podle chuti vytváří i kamenné nebo dřevěné sochy), tak vytváří umělecká díla z čehokoliv. A tak, jako Leonardo da Vinci, i umělec říká: „Dejte mně bláto a já vám namaluji skvostné dílo“. A aby malování blátem bylo příjemnější, tak místo bláta používá čokoládu. Je také přece hnědá. Čokoládové obrazy jsou k nahlednutí v muzeu čokoládových obrazů v Praze.
Zvláštní je to, že na rozdíl od jiných současných umělců, tvoří mistr vždy v pozitivním směru. Je to jeho krédo. Umělec pořad zdůrazňuje, že člověk, na rozdíl od zvířete, je podoben Pánu Bohu ( přírodě, kosmu ) svojí schopností tvořit, a je důležité tvořit v pozitivním směru, jinak přijde konec existence země - například tvorba válečných atomových technologií.
Jako každý nadaný člověk je mistr citlivější ke světu a může vidět a předvídat to, co ostatní netuší. Umělec tvrdí, ze po přikázání zákona, vzniklého za biblického Mojžíše, a po přikázání Lásky, které přišlo do světa s Ježíšem ("miluj bližního jako sebe sama") je na cestě přikázání odpovědnosti, které doplní a završí program rozvoje lidstva. Zákon, láska a odpovědnost ve svém spojení dají lidstvu možnost bezpečně a št'astně existovat. Mimochodem Vladomír Čech je potomkem starodávných Sumérů a jeho maminka umí mluvit jazykem, za jehož pomoci vědci rozluštili Sumerské klínové písmo. Povídá se, že semité (židé) na počátku své civilizace převzali Bibli od Sumerů. Možná že takové prozíravé filosofické myšlení má umělec prostě po předcích v krvi.
Umělec je ostatně veselý a dobrý člověk, starostlivý manžel a tatínek 3 dětí.
Vladomír Čech je členem Mezinárodní Unie umělců u UNESCO (se sídlem v Paříži),
členem mezinárodního spolku umělců Dražd'an " Kunstbegegnung International Dresden e.V."
Je zastoupen v 1 národním muzeu , v 1 státním muzeu a v 1 soukromém muzeu v ČR , ve 3 státních muzeích v zahraničí a v soukromých sbírkách ve více než 20 zemích světa.
Dosud vytvořil kolem 1500 grafik, více než 1000 obrazů a více než 20 000 portrétů.
Petr Troler
Fotoalbum
